Volba materiálu pro stavbu RD

7.1.2011



Kdyby zodpovědět tuto otázku bylo tak jednoduché, jako ji položit, tak se staví pouze z jednoho materiálu. Odpověď je složitější a závisí na mnoha faktorech. V prvé řadě je nutné vědět, kdo bude stavbu realizovat a jaké jsou na dům kladeny požadavky, jaké jsou možnosti a mnoho dalšího.

V zásadě je možné stavět dům svépomocí, a nebo si objednat odbornou firmu.

Dále je možné stavět stavbu lehkou, nebo těžkou zděnou, či monolitickou, prefabrikovanou, či na místě stavěnou.

DŘEVOSTAVBY

Osobně doporučuji stavět dřevostavby, které jsou o něco levnější a hlavně je u nich menší spotřeba energie na výrobu stavebních materiálů použitých ve stavbě. Nechuť k dřevostavbám je u nás zakořeněna od roku 1815, kdy vydal Císař římský František II. obnovené požární řády, ve kterých se zakazovalo v obydlených aglomeracích stavět dřevostavby. Toto nařízení mělo odstranit vysoká rizika požárů, neboť se v hojné míře používal otevřený oheň nejen na vytápění, ale i na vaření
a osvětlení. Ostatně v dnešní době se dřevostavby používají ve větší míře, než si většina lidí uvědomuje. Pokud se staví rodinný dům obvyklým způsobem, tak se na obvodové zdivo použije cihelný blok typu Therm. Podkroví je řešeno zateplením v úrovni dřevěných krovů, takže podkroví je vlastně dřevostavba, v níž se jako nosné prvky použily dřevěné nosníky – krokve.

Dřevostavby je možné stavět jak montované, tak i stavěné na místě.
Pro dnešní požadavky na tepelné izolace již nelze stavět klasické roubenky. Obvykle se jedná o stavby z nosných desek či sloupů. Dřevostavby mají v současné době jeden velký problém – je nutné je postavit tak, aby těsnily a aby nemohlo docházet k pronikání vzduchu z exteriéru do interiéru a naopak. Také je nutné zabezpečit,
aby nemohl chladný vzduch proudit do konstrukce a tím ji ochlazovat. Pokud by například docházelo k zafukování exteriérového vzduchu mezi vnitřní povrch
a tepelnou izolaci, pak by tato izolace nebyla funkční.

Dřevostavby je možné si objednat u některé firmy. Obvykle se jedná
o montované stavby, v nichž je jako tepelná izolace použita minerální vlna. Druhou možností je systém K-KONTROL, který spočívá v tom, že je mezi dvě OSB desky vlepen pěnový polystyrén. U všech těchto staveb je nutné od dodavatele požadovat garanci na maximální provzdušnost při měření dle norem. Je vhodné splnit doporučované limity v ČSN 73 0540-2/2002. Dále je dobré požadovat garanci
na pronikání vzduchu z exteriéru do tepelné izolace. Tato rizika hrozí zejména stavbám, u kterých je použita jako tepelná izolace minerální vlna. U systému
K-KONTROL je v podstatě vyloučena, pokud nedojde k závažné technologické nekázni.

Druhou možností je postavit si vlastní dřevostavbu. Není to nic složitého, protože dřevo je poměrně lehké a krásně se s ním pracuje. Zde pak lze doporučit v místě stavby vybetonovat základové patky, do kterých se zabetonují ocelové
U nosníky. K nim se pak přišroubují svislé sloupy tvořící nosnou konstrukci. Na ně se položí tepelná izolace a z obou stran jakákoliv povrchová vrstva a je to. Tepelná izolace musí mít pochopitelně dostatečnou tloušťku, z interiéru musí být provedena parotěsná izolace a naopak z exteriéru musí být difuzně otevřená neprodyšná vrstva, jež zabrání pronikání vzduchu.

Obvykle se za nevýhodu dřevostaveb považuje nižší tepelná akumulace,
i když ta v mnoha případech může být naopak výhodou. Někdy je také akumulace zcela zbytečná, protože nemáme zdroje tepla, ze kterých bychom mohli teplo jímat
a akumulovat. Nevýhodou dřevostaveb může být i relativně jednodušší násilné proniknutí skrz zeď.

ZDĚNÉ STAVBY

U klasických zděných staveb je nutné si opět uvědomit, proč jsme si je oblíbili. Klasická zděná stěna je z bloků o síle 440 mm Opět bychom se museli vrátit do doby Rakousko – Uherska, kdy byl vydán Stavební řád. V něm bylo zakotveno, že cihlová nosná zeď je silná 45 cm a na každé patro se rozšiřuje o 7,5 cm (přičemž bylo povoleno, aby se rozšiřovala každá dvě patra o 15 cm). Z této cihlové zdi

(z klasických cihel) také vycházela naše první norma na tepelné izolace, jejíž požadavky platily do roku 1979. Od té doby požadavky několikanásobně vzrostly
a tomu se museli přizpůsobit i výrobci. Dnešní cihelný blok typu Therm má zcela jiné fyzikální vlastnosti než původní plná pálená cihla.

Je tvořen sítí skořepinových přepážek, které mají za úkol maximálně cihlu odlehčit
a vytvořit co nejvíce vzduchových komůrek, jež mají tepelně izolační vlastnosti.
Navíc i surovina, z níž se cihla vypaluje, doznala výrazných změn. Přidávají se do ní různé další složky, které mají za úkol vylepšit její vlastnosti, například různá lehčiva, jež zvyšují pórovitost a tím i tepelně izolační vlastnosti. To se ale pochopitelně odráží i na dalších vlastnostech cihly jako je zvuková izolace, schopnost akumulace tepla,
či její pevnost.

Zděné stavby je možné opět provádět jak svépomocí, tak i zadáním
u stavební firmy. (Původně jsem místo stavební chtěl napsat odborné, ale pak jsem si uvědomil skutečný stav na našich stavbách a raději jsem to slůvko změnil.) V obou případech pak ale platí stejná zásada. Při současných vysokých nárocích na tepelné izolace je vhodnější oddělit různé funkce stěny a každou řešit speciálním materiálem. V praxi to znamená, že je vhodnější stavět vrstvené (sendvičové) zdi, kdy nosnou funkci přebírá pevný materiál, ať již se jedná o cihlu síly 175 až 240 mm,
nebo betonovou tvárnici, a nebo jakýkoliv jiný materiál. Může jít např. o cihly ze starého domu a podobně. Na tuto nosnou zeď se pak dá tepelná izolace o síle minimálně 120 mm, ale lepší je 160 až 200 mm. Jako povrchovou úpravu je možné použít buď stěrkových omítek, které se používají např. při zateplování paneláků,
a nebo je možné přizdít další stěnu, jež má za úkol ochránit tepelnou izolaci před povětrnostními vlivy. Místo stěrkové omítky pak lze v případě, že budeme dělat odvětrávanou fasádu, použít jakýkoliv vhodný obklad, ať již se jedná o prkna, cementovláknité desky, plastové lamely apod.

BETONOVÉ STAVBY

V poslední době je také dost těch, kteří propagují stavby domů z betonových tvárnic, v nichž se používá vnitřní zateplení. Jejich argumentem je, že se vytápí menší prostor než při vnějších izolacích a konstrukce mají minimální akumulaci, což je vhodné v době, kdy nikdo v objektu není přítomen. U těchto staveb je nutné věnovat zvýšenou pozornost všem detailům, u nichž by mohly vzniknout tepelné mosty. Jejich důsledné vyřešení je totiž nutnou podmínkou pro bezchybný provoz staveb s vnitřním zateplením. Dále je nutné řešit například možnost dilatování objektu. Nelze však obecně říci, že tyto konstrukce s vnitřním zateplením jsou nevýhodné, protože mají malou akumulaci tepla a protože tepelné izolace se mají dávat z vnější strany kvůli průběhům teplot v konstrukcích.

Pokud je stavba vyřešena systémově a nevznikají při její stavbě tepelné mosty,
lze postavit výrazně levnější a přitom z hlediska tepelných izolací kvalitnější dům, než klasickým způsobem.

Závěrem lze tedy konstatovat, že dům je možné postavit z různých materiálů, ale je třeba si uvědomit, že každý materiál má svoje výhody i nevýhody a vlastnosti, které je nutné respektovat.

Ing. Roman Šubrt, specialista na oblast energií, energetický auditor www.e-c.cz


Fotografie - Volba materiálu pro stavbu RD